Prosinec 2009

Pár obrázků s vílama

29. prosince 2009 v 10:34 | Petra |  víly

http://tn3-2.deviantart.com/fs12/300W/i/2006/337/d/f/Fairy__s_dance_by_Iardacil.jpghttp://sweb.cz/bylinkovestranky/v%C3%ADly/v%C3%ADla%20pozad%C3%AD%20PC.jpg
http://www.howarddavidjohnson.com/The_Red_Fairy.jpg

http://i15.photobucket.com/albums/a387/J3SICKA/mushroom_poster.jpg
http://images.epilogue.net/users/cookie25/chloris.jpghttp://fc08.deviantart.com/fs14/f/2007/111/d/3/The_Fae_in_Light_by_InertiaK.jpg

Jaro
Léto
Podzim
Zima





nepokoušej štěstí...

29. prosince 2009 v 10:23 | Dituš |  upíři
Co k upírům. Tak mohla bych začít něčím co snad všichni víte živí se krví,lidskou krví.proto se jima straší děti,ale zkutečností zůstává že nikdo na 100%neví zdali vůbec existují.Každý si o nich může myslet co chce,ale já dost věřím že jsou a vždycky byli mezi námi.

bacha

28. prosince 2009 v 17:07 | Petra |  vlkodlaci

jen tak něco...

28. prosince 2009 v 16:48 | Petra |  skřítci
tradičně....




moc obrázku neni no :-(

28. prosince 2009 v 16:39 | Petra |  skřeti

jen pár obrázků.....

28. prosince 2009 v 16:37 | Petra |  kentauři

Tento napůl člověk, napůl kůň, představuje divokou, bezuzdnou a pudovou stránku lidské povahy. Je protikladem rytíře, který vede a ovládá koně. V řeckém umění byli kentauři pro svou vášnivost a zálibu v pití často zobrazováni v Dionýsově spřežení. Pouze Cheirón, nejušlechtilejší z kentaurů, symbolizoval hojivou moc přírody a pro své lukostřelecké umění se stal symbolem moci a plodnosti přírody.

něco málo

28. prosince 2009 v 16:22 | Petra |  obři

obrázků je jen pár

28. prosince 2009 v 16:18 | Petra |  kiklopové

Jen něco

28. prosince 2009 v 16:14 | Petra |  sirény
sirena.jpg image by papaja_

(print image)Celebration by Christine OrvisLow Tide by Ida Larsenroztomilý... :D

Lorelei by Lindsey CormierGoing for a Swim by Lindsey CormierBreeanna by Avant Fae

Obr.

28. prosince 2009 v 15:56 | Petra |  bazilišci

foto

28. prosince 2009 v 15:49 | Petra

jen tak nějaké

28. prosince 2009 v 15:24 | Petra
Je těžké milovat někoho, kdo o tom neví, těžší je však milovat toho, kdo o to nestojí.
Pouze dvě věci jsou nekonečné. Vesmír a lidská hloupost.
Ačkoli tím prvním si nejsem jist.

Umění odpočinku je soušástí uměni práce.
Falešný přítel je horší, než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš.
Láska se ptá přátelství: "Proč jsi na světě, když existuji já? Protože ty pácháš bolesti a rány, ale já je hojím."

Nabídnout přátelství tomu, kdo chce lásku, je jako dát chleba tomu, kdo umírá žízní.

Kdo opustí smutného přítele, není hoden, aby se někdy dělil s jeho radostí.

Rána, kterou zasadil přítel, se nehojí.

Přítel není ten, kdo tě polituje, přítel je ten, kdo ti pomůže.

Jediný způsob jak mít přítele, je být přítelem.

Nedopusťte, aby malá hádka zničila velké přátelství.

Jistého přítele poznáme v nejisté situaci.

Přátelství je mnohem tragičtější než láska. Trvá déle.

Opravdové přátelství nemluví, ale jedná.

Nemocné tělo potřebuje lékaře, nemocná duše přítele.

Nikdo jiný mi nedá lásku, přátelství, vroucnost i něhu, kterou nemám sám v sobě.

Nepotřebuji přítele, který kýve na všechno, co řeknu. Můj stín kýve přesněji.
Není jediné lásky, jediného přátelství, které by prošlo naším osudem a navěky ho neovlivnilo.

Rána od přítele se nehojí.

Měj s přítelem raději strpení, než abys ho ztratil.

S přítelem po boku není žádná cesta příliš dlouhá.

Není žádné přátelství, když jeden nechce slyšet pravdu a druhý je připraven lhát.

Nabídnout přátelství zamilovanému je jako darovat chléb žíznivému.

Malá láska, když není opětována se změní v přátelství, velká v nenávist.

Skutečné přátelství je jako pevné zdraví; stěží se uvědomujeme jeho hodnotu, dokud o něj nepřijdeme.

Láska je jediná síla, která dokáže změnit nepřítele v přítele.

Přátelství jež nesvázala moudrost, může pošetilost snadno rozvázat.

Všichni chtějí mít přítele, ale nikdo se nestará o to, aby byl přítelem.

Jak jistý je přítel, zjistíš ve chvíli nejisté

Odmítne-li žena tvoji lásku a nabídne ti přátelství, nepovažuj to za rozchod. Znamená to, že chce postupovat podle pořadí.

Jsem raději zrazen falešným přítelem, než bych zklamal přítele pravého.

Přátelství se může udržovat i mezi lidmi různého pohlaví, a to vší hrubosti prosté. Nicméně žena v muži vidí vždy muže a naopak, muž v ženě ženu. Tento poměr není ani láskou, ani čistým přátelstvím. Tvoří jistý druh vztahu sám pro sebe.

Přítel vás může mít rád pro vaši inteligenci, milenka pro váš půvab, ale rodina vás miluje bez důvodu... A přece vás může rozhněvat jako žádná jiná lidská skupina.

Přátelství může skončit láskou, ale láska nikdy nemůže skončit přátelstvím.

Opravdové přátelství skoncuje se závistí a opravdová láska s přelétavostí.

Čteš-li knihu napoprvé, poznáš nového přítele, čteš-li ji podruhé, potkáš starého.

Přátelství je plavidlo, které v pěkném počasí unese dva, ale při zlém počasí jen jednoho.

Drahý je mi přítel. Ale i nepřítel mi může posloužit. Ukazuje-li mi přítel, co mohu, učí mne nepřítel, co je mou povinností.

Skutečná přátelství jsou věčná.

Pravé přátelství nerozloučí ani naděje, ani strach, ani starost o vlastní prospěch. Přátelství umírá s člověkem a člověk umírá za přátelství.





Tak to jsou jen některé citáty, které jsem si četla a které se mi líbili, jestli si chcete přrčíst citáty ještě nějaké třeba i o něčem jiném tak se koukněte na http://citaty.net

O Karkulce

28. prosince 2009 v 13:24 | Petra |  vtipy(básničky) Citátky
O KARKULCE

V pohledném stavení na konci vesnice,
bydlela sedmkrát trestaná světice,
od mládí fandila procházkám v šeru,
na jejich památku vlastnila dceru.

Křehounká dívenka s nosem jak okurka,
červeným od rumu - no prostě Karkulka.

Ráno, když maminka dcerušku spatřila,
dala jí facku a potichu pravila:
"Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala žloutenku."

Karkulka:
"Nač je mi maminko červená suknice,
ta jenom přiláká vilného myslivce!
Jestli mě znásilní, tak jako včera,
nebudu už tvoje nevinná dcera!?!"

Matka:
"Nedávej bázlivým myšlenkám průchod,
než bába za léky utratí důchod!
Dones jí guláše aspoň půl hrnka
a bába vyskočí zas jako srnka!"

Popadla Karkulka aktovku s jídlem,
běžela lesem, jak píchnutá šídlem.
Navzdory vábivé červené sukýnce,
nestřetla na cestě vilného myslivce.
Svalnaté nohy a kvalitní pohorky
brzy ji donesly do známé chaloupky.

Karkulka:
"Co je to za fóry, tak brzo po ránu,
vlk se tu placatí v bábině županu!"

Vlk:
"Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří,
s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!
Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá,
zato tvá bába byla dost tuhá!!

Karkulka:
"Tak to sis vybral kvalitní potravu!
Nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?!?
Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou,
sežral jsi babičku ...s infekční žloutenkou!!!"

Lesem se ozývá zoufalé vytí,
jak se vlk pokouší vyvolat blití.

Perníková chaloupka

28. prosince 2009 v 13:23 | Petra |  vtipy(básničky) Citátky
Perníková chaloupka

Vypravěč:
V šumavském polesí, v tom ráji vřesu,
pracoval drvoštěp ze státních lesů.
Vyzbrojen sekerou, rumem a pilou,
smrkům a modřínům rád pustil žilou.
Protože na blízku nebyla školka,
chodil s ním kluk Jeník a Mařenka holka.
Zatímco tatínek dělal z lesa paseku,
dala se Mařenka hlasitě do breku.

Mařenka:
Jeníku, Jeníku, mě to tu nudí,
vždyť chytím vlka, ten mech příliš studí.
Projdem se bratříčku jen malou chviličku,
malin a borůvek narveme trošičku.

Jeník:
Rád vidím Mařenko, že to máš tady,
vždyť já už od rána nevidím hlady.

Vypravěč:
Zmizely dětičky potají v houštině,
marně však pátrali po sladké malině.
Zachvíli chudinkám nebylo do špásu,
protože zbloudili nemaje kompasu.
Dva dny a dvě noci šlapaly tiše,
potom jim začalo kručeti v břiše.
Usedli do trávy neznaje data,
tu Mařce se zjevila Morgána Fata.

Mařenka:
Pohlédni Jeníku, co máme za kliku,
město zřím veliké, je celé z perníku.

Jeník:
Asi máš vidění v neblahé předtuše,
dyť seš jen Mařena a žádná Libuše.
Tak přestaň věštit a nazuj si holínky,
půjdem si k svačině vyhrabat kořínky.

Vypravěč:
Hrabali dětičky, kde se to šiklo,
najednou na blízku světýlko bliklo.
Rychle se rozběhly k bílému puntíku,
Spatřily panelák, byl celý z perníku.
Vylezly na žebřík a plny spěchu,
jaly se pojídat slaďoučkou střechu.

Ježibaba:
Kdo tady mlaskáním ruší můj spánek?

Jeník:
Hú, to jsem jen já - vánek.

Ježibaba:
Já ti dám vánek prolhaný pacholku,
střechu mi sežereš beze všech okolků?

Vypravěč:
A babice, která kdys bývala kráskou,
spatřila Jeníka a hned vzplála láskou.

Ježibaba:
Jeníčku, miláčku, slez rychle dolů,
koupím ti prstýnek, žít budem spolu.
Láskou snad uhořím, Love you![lav jů] Je t'aime![že tén]

Jeník:
Na to ti neskočím, copak sem kretén?

Ježibaba:
Tak buďte proklatí ty i ta děva,
kéž vám můj perníček potrhá střeva.

O Smolíčkovi

28. prosince 2009 v 13:22 | Petra |  vtipy(básničky) Citátky
O Smolíčkovi

Vypravěč:
Na lesní mýtině v chatě pod hřebenem,
žil malý Smolíček s dobrákem jelenem.
Aby si v pustině ukrátil chvíli,
vymyslel brannou hru o závod k cíli.
Poslal vždy jelena natrhat brusinky,
a potom zavolal kámošky Jezinky.
Ty ho hned k jeskyni vlekly za pačesy,
Smolíček záhy však zařval jak na lesy.

Smolíček:
Za hory, za doly mé zlaté parohy, kde se pasou?
Smolíčka Pacholíčka Jezinky nesou!

Jelen:
Teď abych uháněl do stráně nahoru,
ten blbec už zase nezavřel závoru.
Mám já to po daru na stará kolena,
lítat furt po lese jak sova pálená.

Vypravěč:
Pak jelen vyrazil zachránit Smolíčka
a jednu z Jezinek přitom kop do líčka.
Té ihned naskočil moncl jak jelito,
v místě kam dopadlo to sudo kopyto.
Byla to sice jen nešťastná náhoda,
z palouku rázem však zmizela pohoda.

Jezinka:
Na lesní žínku si vztáhl své kopyto?
Víš-li ty surovče jak vůbec bolí to?
Teď už se nedivím že tvoje parohy,
rostou ti až někam do výše oblohy.
Jestli si i svou laň nakopal do líčka,
zahnula, a teď máš bastarda Smolíčka.

(Bastard) Smolíček:
Že já tě Jezinko přetáhnu potěhem,
co na tom, že máma utekla s medvědem?
Jen příde říje zas jelen zadupá,
a maminek bude, že nestačí chalupa.
Však někdy zajdi k nám, ať vidíš co je zač,
takovej citově vyprahlej paroháč.

Jelen:
Maminky budou, o to se postarám,
jen jestli ňáká z nich vydrží do jara.
Občas se snad každá prohřeší nevěrou,
a navíc potvory moc toho sežerou.
Proto je občas do lesa vyvedu,
procházkou na dostřel jednoho posedu.
Myslivci jsou sice slepí jak patrony,
zvládnou však potrestat splašený hormony.
A jak ztrestat Smolíčka Pacholíčka?
Opíše projevy Grebeníčka!

O ptáku Ohniváku

28. prosince 2009 v 13:21 | Petra |  vtipy(básničky) Citátky
O ptáku Ohniváku

Vypravěč:
Bývalo království, tam kdesi za kopci
a v něm tři princové přitroublí po otci.
Chodili každý den, jak kázal táta,
hlídat do zahrady jablka zlatá.
Ta stále mizela, někdo je kradl
a starý král ten čím dál víc chřadl.
Až jednou nejmladší rozlousk tu záhadu
a šel s tím za tepla ke králi do hradu.

Nejmladší princ:
Královský otče, nesu ti novinu.

Král:
Jen jestli zas nejde vo ňákou kravinu.

Nejmladší princ:
Křivdíš mi otče, já svým očím věřím,
byl to pták kleptoman s ohnivým peřím.
Zmizel i s jablkem do šera temného,
a na mne utrousil čehosi bílého.

Král:
Tak pojď blíž synáčku, ať ti dám pusu
a nermuť se pro trochu ptačího trusu.
Půjdeš teď s bráškama po jeho stopě,
svou krví zaplatí flek na tvé klopě.

Vypravěč:
Vyšlápla princátka druhý den do světa,
ve snaze chytit ta zlodějská klepeta.
Jak ale stopovat, když lítá ve vzduchu,
a tak jim nebylo dvakrát moc ejchuchu.
Došli na rozcestí k malému křížku,
aby tam počkali na lišku Rýšku.

Nejstarší princ:
Hle, co to vidí má bystrá zornička?
To co tu cupitá, je přece lištička.
No tak se neboj a pojď blíž maličká.

Vypravěč:
A švih jí mačetou hned mezi očíčka.

Nejmladší princ:
Co jsi to udělal, proklatý hlupáku?
Liška ta jediná věděla o ptáku.
A on ji rozsekne hlavu to jelito.
Co řekne otec král, jestli se dovíto?


Nejstarší princ:
Otec král, ten se nic nedoví, bratříčku,
křápnu vás oba tam, kam sem křáp lištičku.

O Otesánkovi

28. prosince 2009 v 13:19 | Petra |  vtipy(básničky) Citátky
O Otesánkovi

Vypravěč:
Kousíček od lesa stál malý domeček,
žila v něm babička a taky dědeček.
Byli už staří a dětí neměli,
snad proto, že v domku nebylo postelí.
Žili si slušně o dvojí penzi,
bába však furt měla pitomý hemzy.

Babička:
Kam jen sem za mlada své oči dala,
že jsem si takové nemehlo vzala.
Kdybys byl jako chlap jen trochu solidní,
tak už sem desetkrát mohla být gravidní.
Že děti nemáme, beztak je tvá vina,
jen vzpomeň, jak v lese spad ti strom do klína.

Dědeček:
Strom za to nemůže, nemáme dědice jen proto,
že jsi, bábo, taková slepice.
Aby ti za tu lež upadly panty,
To máš z tý svojí koncepce anti.
Pořád si chtěla mít svůj klid a pohodu,
teď to chceš dohonit pět let po přechodu?

Vypravěč:
A tak se staroušci celé dny přeli,
až jednou křik utich, jako když střelí.
To bába pěstí ťukla si na čelo,
až se jí v žaludku srazilo kyselo.

Babička:
Ha, už to mám, vím jak mít syna,
jenom když nebude tvá ruka líná.
Popadni sekeru, dláto a pilu,
Pak padej do lesa a měj se k dílu.
Tam zkácej strom statný a ztepilý,
Zpracuj ho dlátem a syn je zachvíli.

Vypravěč:
Uposlech dědeček bábina příkazu,
a lehce přioděn vyrazil do mrazu.
Na večer pak přived divného kloučka,
s tělíčkem Golemka a s hlavou Součka.
Než se kdo nadál, kluk seděl za stolem,
a slupnul kucmoch i s novým kastrolem.
Když skončil i ubrus v tom těle neladném,
tak bába zrudnula, jak záře nad Kladnem.
Když dítku zmizela v hrtánku žehlička,
babičku sklátila mozková mrtvička.
Dojatý dědeček očí zatlačil,
a potom rychle zpět ke stolu přikvačil.

Dědeček:
Nóó to je věc, až jeden žasne,
co všechno dokáže to dítko krásné.
Člověk by netušil, že kousek polena,
zajistí v domku klid na stará kolena.

O hloupém Honzovi

28. prosince 2009 v 13:17 | Petra |  vtipy(básničky) Citátky

O hloupém Honzovi


Vypravěč:
V zahrádce, kde stála chaloupka maličká,
žil hloupý Honza a s ním jeho matička.
Dobračka celé dny makala v lomu,
zatímco Honza, ten nevyšel z domu.
Jakživ se jenom tak za pecí flinkal,
buď koukal do blba a nebo spinkal.
Až jednou mamina vzplála jak svíčka,
a kopla ho pohorkou do konečníčka.

Matka:
Už tě mám pokrk nehodný chlapečku,
nemíním do smrti dělat ti děvečku.
Vypadni do světa, ať už jsi v luftu,
na cestách naraž si nějakou buchtu.

Vypravěč:
Vydal se Honza jen s uzlíkem na cestu,
najít si ve světě solidní nevěstu.
Došel do království, kde vládl smutek,
a kdo měl dceru, ten dávno z něj utek.
Bydlel tam totiž drak na hoře železný.
a ten měl k svačině nejraděj princezny.
Jakmile tamní král uviděl Honzíka,
hned z trůnu vyskočil s mrštností kamzíka.

Král:
V životě nezřel jsem takého vazáka,
Honzo, ty určitě troufneš si na draka.
Von jinak zblajzne mou poslední dceru,
když ji však zachráníš, dám ti ji, věru.

Princezna:
Stejně to nedobře dopadne tatíku,
na draka to chce mít rozum a taktiku.
Nedávno padla tam rytířů přesila,
co zmůže Honza? Dyť má výraz debila.


Honza:
Děkuju princezno za tvoje lichotky,
nemám strach, srdce mi nespadlo do botky.
Půjdu teď za drakem do sloje na vršku,
a dám mu lopatou pořádnou přes dršku.

Vypravěč:
Šel Honza, byl ale za chvilku zpátky,
opuchlý, že málem neprošel vrátky.
Na očích modřiny, tak ani nemrkl.
A hned bez meškání chyt krále u krkl(u krku - za hrdlo).

Honza:
Ty lumpe, zlobou to v mé hlavě víří,
vždyť ten drak měl dršky alespoň čtyři.
Jen sem ho lopatou po jedné fláknul,
on těmi dalšími hravě mě zmáknul.
Navíc se přiznal, ten hnusný obluda,
že chodil za mlada 20 let do juda.
Pak ještě naposled kop do mé brňavky,
a řek, ať princezna nemyslí na vdavky.
Tu prý mám do sloje přivésti kalupem,
předtím ji posolit a polít kečupem.

to je kvása

27. prosince 2009 v 17:50 | Peťula |  jednorožci



ten kdo si myslel že jednorožci mužou být jen bílí tak se mílí ..:D



takový ošklivý... :I

27. prosince 2009 v 17:39 | Peťula |  skřeti