Ahoj, hezký podvečer nebo večer.
Nejsem typ člověka, co vám bude popisovat co je déšť, nebo jak vzniká. Budu vám vyprávět příběh, který mě teď zrovna napadne, teď ještě ani nevím jaký nebo očem, ale přibližně to bude stylem depresivní a krapet strašidelný. Nebo se o to alespoň budu snažit.
Všude foukal vítr, který sebou přinášel pocit zoufalství a beznaděje. Listí šustilo a padalo ze stromů a přitoum tiše spívalo svoji poslední píseň. Noční obloha byla černá a hvězdy jasně svítily. Měsíc byl v novu a tak jediné z čeho nad neobydlenou krajinou svítilo, byly hvězdy.
Bylo těsně po půlnoci a ozvalo se zoufalé a bolestivé zavytí divé zvěře, na nějakém blízkem kopci.
Srnka ležící pod stromem se svým mládětem se okamžitě rozběhli směrem na Západ. Ale tak jako každému zvířeti, i samotné dívé zvěři, byla dnešní noc nebezpečnou. Noční predátor je dostihl dřív, než se stačili někde ukrýt.
Jako s divou zvěří, kterou skolil před několika okamžiky, i s touto rodinkou zacházel bezcitně a bez slitování. Nikdy své oběti nepozřel, zlámal jim kosti a jako by to nestačilo, proukousnul zvěř na několika místech tak, aby jim ještě tekla krev. A s jiskrou v očích sledoval, jak je opuští život.
Všechno se to stávalo v Zakázené oblasti, která patřívala rodině Rain. Nechali oblast obehnat plotem, a nikdo do ní nesměl. Jediné co v ní zůstávalo byla zvířata, ale jak to tak vypadalo, brzo už tam nebudou ani oni.
Predátor celý od krve vycítil další kořist a vydal se po její stopě.
Na místě zůstala ležet mrtvola staré srny a vedle ní umírající mládě. Tak jako všechny zdechliny i tyto příjdou vniveč, protože po dnešní noci už nezlůstane nikdo, kdo by je pozřel. Mládě se s kvikáním a růdým zbarvením srstí odpotácelo k matce a položilo si hlavu na její roztrhané hrdlo a naposledy vydechlo.
Ve větru bylo cítit něco dašího, něco odpudivého a hnusného, byla to smrt, i když jenom zvířete.
Smrt.
Strach.
A krev.
V Zakázané oblasti nebyl nikdo, jen on, Predátor. Po své poslední dnešni oběti se vydal k malému dřívě křišťálově modrému jezírku. Dnes bylo temě černé a když se na to koukalo z blízka, byly tam odstíny rudé. Predátor došel na vyvýšený pahorek hned nad jezírkem a jako každou noc skočil do něj. Ozvalo se dopadnutí na hladinu, pak už jen jak vlny šplouchají o břeh. Všchno to doprovázely rudé kapičky dopadající v nejbližším okolí na zem a vodní hladinu samotného rudě zbarveného jezírka.
Celou noc už se v zakázané oblasti neozvalo ani zahoukání sovy ani tiché kroky zvěře. Bylo slyšet jen ticho.
Ráno, když začalo vycházet slunce, se vodní hladina zavlnila, ač v ní nebyl žádný živý tvor ani vítr s ní nepohnul. I tak se změnila. Uprostřed kulatého jezírka začala vylézat malá hlava. Ještě to stvoření nebylo ani v půlce cesty ke břehu a už to šlo po hladině. Tam kde to došláplo se dělaly kruhy, které působily stejně tak jako jejich stvořitel... mrtvě.
Suchou nohou na krvavou zem došlápla malá tříletá hočička a slunce vycházející za její hlavou jí udělalo ďábelský stín.
Je to divné, ale psala jsem, co mě zrovna napadlo... asi se vám to nelíbí, nedivím se ;)
