Kde začít?

12. února 2012 v 21:06 | Peťula |  "deníček" blogu

A

Tma. Ticho. Napětí. To bylo všechno, co jsem vnímala. Neměla jsem strach. Věděla jsem, co se stane. Jen jsem čekala. Dlouho jsem ale čekat nemusela. Znovu byla tu. Objevila se přede mnou zaplavená proudem jasného světla. Byla stejně zlověstná jako jindy. Nikdy bych nečekala, že můžu cítit takovou nenávist k pouhé knize. Se zaváháním, které jsem si nemohla odpustit, jsem přistoupila ke knize. Přestože jsem to prožila tolikrát, že jsem se při té představě otřásla, nemohla jsem si na to zvyknout. Otevřela jsem knihu. Pohltil mě vír všech barev, zvuků a pocitů. Zima, modrá, smutek, zlost, zpěv, zelená, radost, křik, utrpení,…
Nešlo se na to připravit. Křik a utrpení. Tak to vždy končilo. Vír se zastavil a já se ocitla uprostřed strašného místa. Všude byla cítit smrt. Žádná naděje, žádné odhodlání, žádná radost. Byla jsem ve vesnici. Už na první pohled zvláštní vesnici. Nebylo tu slyšet nic než vítr. Vítr, který rozrážel okna prázdných domů. Vítr, který ničil zbytky spálených statků. Vítr, který pokrýval mrtvá těla prachem. Dětí, které si ještě nedávno bezstarostně hrály. Ženy, které se na ně šťastně dívaly. Starci a stařeny, ale žádní muži. To znamená, že jsou ve válce. A tam také umírají. Nemohla jsem se na to dívat. V hlavě se mi začaly vytvářet otázky, ale to bylo dobře. Musela jsem začít přemýšlet. Musela jsem se vrátit do své hlavy. Vesnice začala pomalu mizet.
S trhnutím hlavy jsem se probudila. Jako kdyby mohlo to trhnutí něco změnit. Takové sny jsem přece měla pořád. Probouzela jsem se uprostřed noci trochu vystrašená, ale především smutná a rozzlobená. Proč se mi pořád zdají jen smutné sny? Ale hlavně proč se ty špatné věci dějí? Co s nimi můžu dělat? Čím můžu pomoct? Nic, zněla pokaždé stejně moje odpověď. A to mě dráždilo nejvíc. Nemohla jsem dělat nic. Byla jsem bezmocná. Jediné, co jsem se za ty roky zlých snů naučila, bylo probudit se. Jak hrdinské, pomyslela jsem si s trpkým úsměvem. Co jsem mohla dělat? Nikdo by mi nevěřil. Když jsem to někomu řekla, jen se smál a nebral to vážně. Když ve zprávách ukazovali moje sny, řekli, že to byla určitě náhoda. Po pár pokusech jsem se přestala snažit, aby mi někdo uvěřil.
Zase jsem byla na stejném místě... v nekonečné tmě, nikde nic, ani jiskřička naděje.

B

NO, chtěla jsem napsat nějaký další, ale stejně to cca nikdo nečte xD takže na to peču. Poku si někdo chcete přečíst nějaký dlaší příběh, najdete je v rubrice "deníček blogu" a nebo delší příběhy najdete pod názvy "Tajemná minulost-Ztracený" nebo "zatím bez názvu".... + ještě v rubrice elfové, jeden krátký nickatá příběh...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Na které políčko klikne nejvíce lidí?

1.
2.
3.
4.
5.

Komentáře

1 *.* Lucc *.* *.* Lucc *.* | Web | 12. února 2012 v 21:11 | Reagovat

máš hezký blog

2 DiaMellKa DiaMellKa | Web | 12. února 2012 v 22:08 | Reagovat

zajímavé

3 Dituš Dituš | Web | 16. února 2012 v 14:09 | Reagovat

[1]: děkujem :)
a Peťule je to celkem krutý :/ :S...  ale moc pěkný na zamyšlení :)

4 Peťula Peťula | Web | 16. února 2012 v 18:52 | Reagovat

Upřímně... ani jsem to nepsala já,... je tosestry, jen mnou krapet upravený... dlám na jinejch věcech =D

5 Dituš Dituš | Web | 17. února 2012 v 22:49 | Reagovat

to dělala Verča?.... Dobře ona! :D...

6 Peťula Peťula | Web | 18. února 2012 v 13:22 | Reagovat

Jop, ona... ale vůbecnevěděla o čem ti bude, tak se na to vysrala =D a už nic nikdy nepsala...

7 Dituš Dituš | Web | 18. února 2012 v 18:58 | Reagovat

:D... no jo no ono ji to pak zase chytne :D¨

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama