kapitola pátá- Nový žák 5/...

12. března 2012 v 20:33 | Peťula |  Tajemná minulost- Ztracený
V PŘEDCHOZÍM ČLÁNKU....
Dnešek byl zase na hovno. Spal jsem asi jen tři hodiny. Nevědět kdy se probudí, a nevědět jestli to vůbec přežije je nesnesitelné. Chodil jsem tam i pětkrát denně, vlastně jsem tu trávíl veškerý volný čas. Skoro pokaždé, jsem se tam střetl s Metem.
Derenovi to Iris jen vydesinfikovala.
Okolo toho vola je tolik tajemství, že je to až nemožné. Aspoň jsem se mu pomstil…

POKRAČOVÁNÍ....

Kara
"Koukni, už se probírá, nechám vás tu o samotě." Slyšela jsem hlas Iris.
"Karo? Jak ti je?"
"Je mi mnohem líp než před chvílí. Síw. Bála jsem se o tebe."
"Co? Před chvíli si ještě spala. Před několika hodinami taky. A včera a předevčírem taky. Byla jsi v bezvědomí dva a půl dne. Co? A ty ses o mě bála, dneska už nemam ani škrábanec, a nic mi nehrozilo, teda aspoň myslím. Zato ty jsi už měla být asi dvakrát mrtvá."
"Dvakrát?"
"Jo dvakrát. Jednou jsi měla umřít na otravu. Pak kdyby se tam neobjevil. Ten, ten Deren tak by si vykrvácela. Fuj je divnej."
"To neříkej, zachránil mi několikrát život." Asi nevěděli o tom



červu. S tím se jim chlubit nebudu. A o tom že jsem přepadla přes hradby. Zachránil mi život čtyřikrát.
"Nemam ho ráda, stejně jako všichni ostatní. Kdyby se tu neobjevil tak by nás Hermoni nepřepadli. Určitě v tom měl prsty." Jo je pravda, že je to zajímavá shoda náhod.
"Kolik je?" zeptala jsem se, abych odbočila od tématu. Podívala jsem se od její hlavy, která mi ležela na posteli.
"Bude oběd, takže touhle dobu se na tebe chodí všichni podívat." Všichni? Super.
"Síw?"
"No?"
"Proč je ve zdi díra velikosti malého draka?" totiž vedle okna byla díra a ke zdi trochu přimetaného zdiva.
"No… já…totiž… no co, nechtěli mě sem pustit, že mají moc malé dveře. Tak jsem si udělala svoje. Včera jsem to, už nevydržela se na tebe koukat jen oknem. Za to nemůžu." Podívala se na mě štěněčíma očima. Při tomhle pohledu jste se na ni nemohly zlobit.
"Karo." Uslyšela jsem několik hlasů ve dveřích. Přiběhli k posteli a objímali mě.
"Měli jsme o tebe strach. Ta rána byla dost hluboká a ošklivá." Oklepala se. " Ještě že jsi v čas dostala protilátku."
"Ano měla jsem štěstí." Odpověděla jsem Minci.
"No asi bychom tě měli nechat odpočívat." Řekl Petr a usmál se.
"Ne odpočívala jsem dost dlouho, jak mi řekla Síw. Je to pravda, že jsem byla mimo dva a půl dne? Takovou dobu jsem promrhala nic neděláním." Přejela jsem očima shromáždění okolo mé postele.
"Jo je, ale buď ráda, že jen dva a půl, mohla to být taky věčnost. Nemusela ses vůbec probudit nebýt…" Nedokončil větu Nef. Tak to vypadá, že Derena moc lidí tady v lásce nemá. Přemýšlela jsem a dělala, že nevím koho myslel.
"Nebýt… koho?" Podívala jsem se na ostatní, ty ho taky asi zrovna nemuseli. Všichni si asi myslí, že za návštěvu Hermoonů může on.
"Nebýt jeho…" Otočil se ke dveřím. A podíval se na něj, jak se opírá o futra. Stál tam a pozoroval nás. "…to je Deren, Karo to on tě zachránil tam na hradbách, když já jsem nemohl." Sklopil zrak, byl asi naštvaný, že mě nedokázal ochránit. A už nepokračoval v představování.
"Derene to je Kara, super kámoška." Ujala se slova Minci a znovu mě objala.
"Ahoj Derene." Kývnul na mě, ale stále se opíral o futra. Nešel blíž. "Proč nejdeš blíž? Není zdvořilé stát ve dveřích." Nevím, proč ho neměli rádi ostatní, otočili se na něj s výhružným pohledem. On se jich nebál, v klidu šel blíž.
Teprve teď jsem si všimla, že má na tváři tetování. Teda spíš pod tváří. Na jeho levé straně, pod lícní kostí se mu táhlo přes krk. Takové do S, akorát víc otevřené a k tomu z každého obloučko vylézali tři jakoby trny. Nebylo velké. Víc jak pět centimetrů nemělo.
Síw zasyčela a udělala několik výhružných kroků k němu.
"Nech toho, chci mu jen poděkovat."
"Blíž ho nepustím, nemam ho ráda! Nikdo ho nemá rád. Za všechno může on. Kvůli němu jsi zraněná. To kvůli němu přepadli školu."
"Síwlinero! Okamžitě toho nech. Máš snad nějaký důkaz? Že za to může on? Jen mu poděkuju." Okřikla jsem ji jejím celím jménem. Nesnášela to, když jí tak někdo říkal. Ustoupila a stále ho sledovala. Šel blíž ne o moc.
"Díky. Několikrát jsi mi vče… předpředevčírem zachránil život."
"Několikrát? Bylo to jen dvakrát." Opravil mě Nef. Oni vážně nevěděli o tom červovi. A o hradbách. Otřásla jsem se. A pak se podívala na Derena, asi si na toho červa taky vzpomněl a pochopil, nad čím jsem se otřásla. Zvedl se mu jeden koutek a přitom mu vyskočil důlek.
Podávala jsem mu ruku na poděkování. Všichni se na mě divně koukali. Chtěl mi ji taky podat, ale Síw mu to nedovolila.
Zaútočila na něj, stoupla si před postel, natáhla ocas a rozkročila se. Začala syčet a cenit zuby. Instinktivně udělal několik kroků zpět.
"Síwlinero!" Okřikla jsem ji. Nepomohlo to, dělala kroky k němu. A Deren pomalu couval do kouta, ale nevypadal, že se bojí. V klidu couval. Nevěděla jsem, jak může být tak klidný, Síw je hrozně paličatá. A pak mi došlo proč je tak v pohodě.
V díře ve zdi se objevil další drak.
Byl zlatý. Stejně velký jako Síw, možná i větší. Takového draka jsem ještě nikde neviděla. Začal syčet a pak skočil mezi Derena a Síw. Zaujmu-li stejné postavení.
"Síwlinero! Okamžitě toho nech! Rozumíš?"
"Ne nemam ráda ani jednoho."
Ten zlatý se usmál a trochu se uvolnil.
"Vulkáne klídek. To je v pohodě." Řekl Deren a drak se okamžitě narovnal z předklonu. Drak se na mě podíval a kývnul pomaloučku na pozdrav. Usmála jsem se na něj.
"Síwlinero přestaň! Chovej se nebo se nebudeme moct zúčastnit letecké přehlídky na konci roku."
Naposled výhružně zasyčela a pak se narovnala.
"Stalo se hodně věcí, když jsem byla mimo co? Deren už má draka. Vychovanějšího než já." Podívala jsem se na Síw s rozčílením v očích, protože ta poslední byla věnována právě jí.
"Á, všichni pryč!" rozlehl se místností přísný hlas Iris. "Kara potřebuje odpočívat a to hned. Pokud má být zítra ráno propuštěna." Podívali jsme se na ni.
"CO?! Až zítra?" zesmutněla jsem a podívala se z okna. Seděla tam bílá hrdlička na parapetu a pozorovala nás.
"Co si myslíš? Ještě nejsi úplně v pohodě. Takže si tě tu do zítřka necháme a bude. Žádné přemlouvání!"
Smutně jsem se na ni podívala a pokoušela se udělat psí oči. Deset vteřin, patnáct,… stále jsme se koukala jedna na druhou…
"Ale no ták, Karo, víš, že na mě ty psí oči neplatí,…tolik." Usmála se. A já si uvědomila, že mluví pravdu. "Propustím tě až zítra, a to je mé poslední slovo," a to odešla.
Skutečně, propustila mě až druhý den ráno. Okamžitě jsme šla za Síw. Potkala jsem tam skoro celou třídu. Společně jsme pak trávili mnoho času.

Není to konec,... ale než něco dalšího dopíšu/přepíšu, tak ano =)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 katjajanu katjajanu | 14. března 2012 v 17:33 | Reagovat

Super, že pokračuješ...=)

2 Peťula Peťula | Web | 14. března 2012 v 20:39 | Reagovat

No, tak bych to zatím nenazívala =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama